Po jedné z probdělých nocí jsem se probudil odpoledne v atelieru a naproti mě byl opřen o ostatní obrazy můj starý pokus o surrealismus. Nevím z jakého důvodu jsem ho k ránu vyndal z poza těch všech a už se to asi nikdy nedozvím. Jedno vím určitě...ten den už jsem se na něj nemohl dívat a nechtěl jsem aby vůbec existoval. Období surrealismu si nějakým způsobem asi prožít musí každý, ale je dobré za ním udělat ráznou čáru a jít dál. Vzpoměl jsem si na konzultace v atelieru malby na Všup. Přišla tam tenkrát vysoká holka s tlustým portfoliem. Když ho ukazovala všimnul jsem si, že všechny věci jsou téměř totožné. Surrealisitcká zaseklá malířka, co to zkoušela už po šesté. Kupodivu ji tenkrát nevzali. A proto jsem vzal černou barvu a všechny ty surreálné věci jsem zamaloval. Zbyla jen obloha a neurčitý černý objekt. Tím jsem skončil se surrealismem.
